pátek 26. září 2014

Napětí


Zdravím :) Rozhodla jsem se začít publikovat jinou povídku. Přestože Christine mě baví, rozhodla jsem se teď začít věnovat jinému projektu. Takže Chrissy odložím na chvíli do pozadí, protože u tohohle díla potřebuju větší pomoc, protože se jedná o rozsáhlejší téma - výpadek proudu a všechny jeho důsledky. V dnešní době by to byla apokalypsa, o tom nepochybuje téměř nikdo. A já si nejsem úplně jistá, jestli sama vychytám všechny drobné chybičky, zatímco Christine je poměrně jednodušší. Takže takový je můj důvod, snad ho pochopíte :)

Vypravěčka je osmnáctiletá Valerie. Jak jinak, že náctiletá hrdinka, že? =D Ne, prostě jsou mi nejbližší, už jenom proto, že jsou ve stejném věku jako já. Místo, země a stát jsou neznámé. Nechtěla jsem to zasazovat vyloženě do nějakého místa, aby se to dalo vztáhnout na jakékoli město na světě. Takže jsem se snažila vybírat jména, která jsou společná pro více národů. Proto ani postavy nebudou mít příjmení.

Příčina výpadku je neznámá. Opravdu nebudu rozebírat, jestli je plošný, jestli zasáhl celý svět, nebo jenom stát, kde se příběh odehrává. Je to jedno.

The grass was greener 
The light was brighter 
With friends surrounded 
The nights of wonder
- Pink Floyd, High hopes

Jak asi skončí svět? 
Určitě nejsem jediná, kdo o tom někdy přemýšlel. A určitě nejsem poslední, kdo o tom přemýšlet bude. Zabije nás snad smrtící virus? Zničí naše města jaderná válka nebo meteorický roj?
Nebo nám naše lidství sebere něco, co bereme za samozřejmost a bez čeho se nikdo z nás neobejde?

Lidstvo rozkvétá jako květina, vyvíjí se, roztahuje, objevuje nové a nové věci. A ruku v ruce s novými objevy a věcmi usnadňujícími nám život jde i znečištění, spotřeba neobnovitelných zdrojů, spotřeba všeho, co nám svět nabízí a nadbytek, který vede k plýtvání.

Přestáváme si všímat toho dobrého, co na světě je i bez moderní techniky. Pro jasná elektrická světla se nedíváme na hvězdy. Raději si povídáme s kamarády po zapnutí počítače a chatu, než abychom se s nimi viděli osobně. Díky mobilnímu telefonu pošleme zprávu k narozeninám, místo přání. 
Technika nás vynáší do nebeských výšin, ale odtrhuje od kořenů. 

Co byste dělali, kdyby najednou nešel proud? Hodinu? Dvě? Den? Dva? Jak moc tmavá by najednou byla noc? A co teprve, kdyby elektřina nefungovala týden, čtrnáct dní nebo měsíc..?
Jak rychle by se z lidí ve tmě stala zvířata? 


4 komentáře:

  1. Pěkné :) jsem zvědavá na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  2. Z lidí zvířata? To by myslím netrvalo moc dlouho... ale je to dokonale k zamyšlení... vybrala sis zajímavé téma, jsem moc zvědavá na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  3. "Technika nás vynáší do nebeských výšin, ale odtrhuje od kořenů." moc hezky řečeno. A pravdivě. Stejně jako celá tahle úvaha. Jak jde pokrok dopředu, lidstvo jde s ním, ale někteří lidí zapomínají na to, že tam venku existuje skutečný, protože pro ně extuje jen ten za obrazovkou počítače...
    Osobně si ale myslím, že pokrok nemusí být špatní, ale o tom by se dalo hodiny diskutovat! :3 :D

    Hej, ta poslední věta! a vlastně celý poslední odstavec... a s odkazem na to, že vznikne nová povídka..=GENIÁLNÍ! Te námět mě zaujal! takže doufám, že tu první kapitola přibude co možná nejřív :)

    OdpovědětVymazat
  4. Příště to musím napravit a být první, kdo to tu komentuje, aby mi předchozí komentáře nebraly slova přímo z úst :D
    Líbí se mi to. Nápad upřímně asi o trošičku víc než Christine. Jsem zvědavá na další kapitoly. Náctileté hrdinky se s takovým problémem dokáží vypořádat mnohem chaotičtěji a zajímavěji, takže je to mnohem atraktivnější než storka čtyřicítky ;) :D. Hoď sem tu kapču co nejdřív ;)

    OdpovědětVymazat