Spolupráce s nakladatelstvím, recenzní výtisky a jak na ně

Aktualizovaný článek :)

Určitě vám to neuniklo. Dvě písmenka v názvu recenze - RC rewiev, recenzní výtisk, recenzní e-book. Jak se to s nimi vlastně má? Dostávají je jenom vybraní bloggeři s obrovskou návštěvností? Myslím, že to, že tohle není pravda, už asi vědí všichni. Přestože jsou recenzní výtisky tak nesmírně oblíbené a žádané (hlavně v posledních dvou - třech letech, kdy nastal takový boom s českými knižními blogy), pořád to s nimi může být trochu nejasné. Jak získat recenzní výtisky? Jak si napsat o recenzní výtisky? Pokud si nejste jistí, jak to vlastně chodí, je tenhle článek pro vás. Rozhodla jsem se sepsat svoje zkušenosti se spolupracemi s nakladatelstvími a jak to s těmi kýženými recenzními výtisky je.

První krok

Je vám asi jasné, že za dobré slovo vám knihu moc lidí nepošle. A je asi ještě jasnější, že abyste mohli psát recenze, musíte mít kam. Takže rozhodně potřebujete blog. Vzhled blogu tady rozvádět nebudu, mohla bych sáhodlouze vypsat všechno otřesné, co se dá spatřit, ale o vzhledu to přeci jenom až tak není. Samozřejmě ale estetická úprava a sladěnost udělá své. Pokud budete psát opravdu skvělé recenze, neměl by nikoho odradit ani špatný vzhled. Ale stejně: Na hezký design se prostě lépe kouká. A někdy platí, že méně je více a jednoduchým designem nikdy nic nezkazíte.

První recenze, aneb čím se prezentovat

Podle mě je optimální počet recenzní na blogu, které zveřejníte předtím, než vůbec budete někam psát, minimálně deset. Samozřejmě, čím víc, tím líp. Nemáte záruku, že se pověřený člověk podívá do archivu a na úplně všechny, ale pokud si píšete o recenzáky se třemi ukázkovými recenzemi, není to úplně to pravé.

Já jsem například napsala nakladatelství Fragment a měla jsem na blogu 12 recenzí. Ty první nebyly nic moc, ale postupem času jsem se zlepšovala. Takže pokud jste začátečníci a ještě nikdy jste recenze nepsali, vážně bych počkala až tak po těch deseti a více recenzích. Je to samozřejmě proto, aby bylo vidět, jak píšete, jak upravujete text, jestli používáte ty samé obraty a slova pořád dokola, jestli ovládáte gramatiku a podobně. Také platí, že psaní je dovednost a práce, jako jakákoli jiná. Takže čím víc píšete, tím víc se zlepšujete. Takže během recenzování třeba něco odkoukáte, ujasníte si styl, jakým chcete recenze dělat a podobně. Moje rada tedy zní, že se vyplatí počkat.

Kam napsat?

Všude je to různé, ale většinou to najdete jako PR, propagace. Nic ale nezkazíte tím, když napíšete hlavní na e-mail nakladatelství (např. fragment@fragment.cz). Váš e-mail se většinou dostane do správných rukou. Pokud napíšete na špatný e-mail do jiného oddělení, také si nemusíte zoufat, váš e-mail přepošlou ke správným lidem. Na některých stránkách najdete i samostatné články pro bloggery, kde se dozvíte co a jak a také kam napsat. Stačí se jenom podívat.

E-mail do nakladatelství

Dlouho jsem si rozmýšlela, co asi tak napsat. Jak se představit, jak požádat o spolupráci. Samozřejmě se to dá udělat různě a jinak. To, že vám ukazuji, co jsem napsala já, ještě neznamená, že musíte napsat to samé. Naopak! Když si ještě vymyslíte důvody, proč by nakladatelství mělo spolupracovat právě s vámi, zmíníte třeba svoje úspěchy nebo stránku na Facebooku, určitě to špatně nebude. Zkrátka to chce prostě zkusit.
Je vám ale asi jasné, že slušností je se představit, napsat něco o sobě, o blogu, poslat odkaz na recenze, slušně požádat, poděkovat... 

Můj e-mail například vypadá takhle:

Vážená paní/vážený pane, jmenuji se Tereza Vlčková a je mi sedmnáct let. Píši recenze už druhým rokem na blog www.devils-handbag.blogspot.cz (http://devils-handbag.blogspot.cz/search/label/Recenze ). V této souvislosti bych se ráda zeptala, jestli byste neměl/a zájem o spolupráci se zasíláním vybraných recenzních výtisků a mých následných   recenzí. Doufám tedy, že Vás moje recenze zaujmou a případně navážeme spolupráci. Děkuji za Váš čas, Tereza Vlčková.

TIP: Pokud máte čtečku, napište do e-mailu, že budete rádi/že chcete/ e-booky. Přece jenom, je to mnohonásobně levnější, než papírová verze a jednodušší na poslání.

Recenze na recenzní výtisk

A je to tady! Povedlo se vám navázat spolupráci. A teď si naporoučíte spousty knížek, které jste si vždycky chtěli přečíst a... Ne! Většina nakladatelství hned v prvním e-mailu píše, že preferuje novinky. Samozřejmě si můžete napsat i o knihy, které již vyšly, v tom nikdo nevidí žádný problém. Pro začátek je dobré napsat třeba o dvě, tři knížky, ačkoliv je to těžké. Úplně nejlépe ale uděláte, když napíšete o jednu, zrecenzujete ji, a až poté si napíšete o další. Je to slušnější, protože si dáte na knize víc záležet a bude to působit zkrátka lépe.

Otázka na zamyšlení:

Ztrhat nebo zalhat?

Dostali jste vytouženou knihu, ale ouha, nelíbí se vám. Je to brak. Je to hrůza. Už nechcete ani číst dál. Ale recenzi napsat musíte a v nakladatelství by určitě nechtěli, aby někdo jejich knihu zkritizoval. Takže raději začnete lhát. Budete opakovat, že je kniha super a dáte jí 8 bodů z 10, místo toho, abyste jí nedali žádný. Máte strach, že negativní recenze přinese negativní reakci? Nemějte. Proč? To vám hned vysvětlím.

Nechci nikoho urazit, přestože bych mohla jmenovat pár recenzní, takže vám to ukážu na své vlastní:

Moje recenze v kabelce: Lovkyně snů - procitnutí "Na začátek: Pokud si chcete knihu koupit, kupte si jí. Půjčte si ji v knihovně nebo přejte k narozeninám. Pak si jí přečtěte a potom teprve se vraťte k mojí recenzi. Nechci nikoho odradit, protože co člověk, to jiný názor a znám spoustu lidí, kterým se Lovkyně snů moc líbila. Já ale patřím do jiné skupiny, takže si nejdřív přečtěte knihu a pak teprve recenzi, protože bych velmi nerada někoho odradila. Moje recenze je trochu z jiného soudku." "Celkově musím dát 4/10. Mrzí mě to, ale tahle kniha mě vážně moc nenadchla. Pořád se ale určitě dá číst, není to nic, co byste znechuceně odkládali po první stránce, ale i k takovým Upířím deníkům to má stylem psaní hodně daleko, a to už je co říct. Něco takového jsem naposledy četla snad když jsem se učila číst. Chápu, že někdo si na tenhle styl psaní zvykl, ale já prostě ne. Kniha má ale spoustu fanoušků a kladných recenzí, takže se to může lišit člověk od člověka a klidně si můžete Cabela i Janie zamilovat :)."

Dala jsem knize 4/10 a bála jsem se, že mi vyjádří nespokojenost, ačkoliv bych knize už v té době dala tak maximálně jeden bod. Tohle je ta chyba, kterou dělá dost lidí. Bojí se říct vlastní, negativní názor, protože mají strach, že nakladatelství nebude spokojené za negativní recenzi a dokonce třeba i rozváže spolupráci. Já jsem ve své recenzi na Lovkyni snů sice ještě napsala, že je to jako sloh desetileté holky a řekla, že se mi to nelíbilo, ale pořád jsem se snažila mluvit o knize spíš pozitivně, abych náhodou někoho neurazila. To je chyba. 

Kdyby nakladatelství chtěla jen kladné ohlasy, můžou si to napsat sami. Tisíce lidí, tisíce chutí. Ne každému se líbí to samé. Takže se rozhodně nebojte dát knize i nulu nebo napsat, že jste se nedokázali dostat na konec, že vás to nebavilo. Je to vaše recenze, je to o vašich pocitech, ne o tom, co by chtěl slyšet autor nebo autorka nebo nakladatelství. Nebojte se být kritičtí, sarkastičtí, ironičtí. Čtenáři se pobaví a vy si můžete vylít vztek na autora nebo na postavy :)

Tuhle chybu jsem si uvědomila chvíli po napsání téhle recenze, to bylo krátce po navázání spolupráce.

Jsem odjakživa rýpavá a kousavá povaha, takže mi samozřejmě dělá větší radost špatnou knihu zkritizovat, než neupřímně vychválit. Abyste mi věřili, že jsem z toho skutečně poměrně rychle vyrostla, můžete si přečíst recenzi například na Štěští na dosah od Ireny Petříkové. Tu jsem psala o rok později. 

"Tenhle příběh měl zůstat maximálně na nějakém blogu a do knížky se nikdy dostat neměl. Není to příběh, který mě obohatí, ať už po jazykové nebo obsahové stránce. Hlavní postavy jsou příklady Mary Sue, jaké jsem v životě neviděla, a děj je založen na tak hloupých náhodách a událostech, že jeden bod knize dávám jen za to, že se mi díky ní povedlo podložit psací stůl, aby se neviklal a já mohla dopsat tuhle recenzi. Kdyby mi takhle nakonec neposloužila, nedala bych jí bod ani jeden. Ale na druhou stranu, pokud sami něco píšete, tahle kniha vám může hodně zvednout sebevědomí. Museli byste se hodně snažit, abyste napsali něco tak otřesného."

Ano, i takhle může vypadat recenze knihy, kterou jste dostali jako recenzní výtisk. Nebojte se napsat, že vám kniha posloužila jenom jako podložka pod viklavou nohu. Je to váš názor a nikdo vám nemůže nutit něco jiného. Mimochodem, kniha pořád pod onou nohou je :D

Jinak, recenze jako taková by měla být přiměřeně dlouhá, ale pokud už o knize prostě nemáte co říct, nenuťte se do žádných eposů. Někdy je stručnější prostě lepší. Prostě piště tak, jako normálně.

Čtení není povinnost
aneb pár rad na závěr

- Nedělejte si z recenzování povinnost

- Neberte všechny knihy, které vám jsou nabídnuty. Nemáte přece knihy hromadit, ale číst. Na co je vám kniha, která vás absolutně nezajímá, kterou máte jenom proto, že jste ji dostali zadarmo? To přece zní hrozně a nečestně

- Recenze by měla být tak do měsíce, ale pokud máte moc práce, každý jistě pochopí, že jste se zpozdili. I tak je ale slušné napsat omluvu, že jste knihu nezrecenzovali včas, byť jen jednou větou

- Jakmile si začnete říkat "musím to rychle přečíst a napsat recenzi", je to špatně. Není to práce, je to spíš takový bonus :)

- Na závěr vás musím ujistit, že recenzáky jsou vaše, takže se nemusíte bát, že byste je museli poslat zpátky

Odmítnutí

To je prostě součást života, že? Když vás odmítnou, nic si z toho nedělejte. Důvodem je většinou příliš velké množství bloggerů, nebo třeba málo různých recenzí na vašem blogu, jejich špatný styl a forma, a podobně. Nezoufejte ale! Pište dál, snažte se víc. A za nějaký čas to zkuste znovu. Nic za to nedáte, za odmítnutí vám nikdo prst neusekne, přestože to bolí a dokáže to pořádně srazit sebevědomí. Pokud vás nějaké nakladatelství odmítne, zkuste to třeba za půl roku nebo za pár měsíců. Určitě se za tu dobu zlepšíte, posunete dál a zlepší se i vaše psaní. Nebo možná vypadnou někteří blogeři. Zkrátka nevěšte hlavu a snažte se zlepšovat! :)

Na závěr jsem vyzpovídala Petru Plevovou z nakladatelství Host, Helenu Herynkovou z Metafory, kterým ještě jednou děkuji za zodpovězení otázek a za ochotu. 

Doufám, že vám objasní všechny nejasnosti, které kolem recenzních výtisků máte :) Já jsem svůj článek zakládala na tom, co jsem o recenzácích vypozorovala za ty dva roky, co bloguju o knihách, a díky rozhovorům jsem ráda, že se moje poznatky potvrdily :)

Petra Plevová - Host Podle čeho vybíráte bloggery, kterým budete recenzní výtisky/e-booky zasílat? Máte nějaká určená kritéria, která musí recenzent splnit? Berete při vybírání bloggerů v potaz i počet spoluprací s dalšími nakladatelstvími, které už recenzent uzavřel, návštěvnost blogu, followers, nebo design? Existují dvě možné cesty – první je ta, že si blogger či bloggerka o možnou spolupráci napíše, druhou možností je, že konkrétního bloggera oslovíme my. Pár takových, kteří nás zaujali, jsme si dovolili oslovit, ale obecně převažuje první varianta. Konkrétní kritéria – v tom smyslu, že bychom si nastavili nějakou hranici např. čtenosti, fanoušků na Facebooku nebo množství napsaných recenzí – nemáme, nicméně samozřejmě se podíváme, jak blog vypadá, jak dlouho funguje, jakým způsobem blogger píše, případně jak využívá potenciálu sociálních sítí. Způsob spolupráce jsme si nastavili tak, abychom nebyli nuceni bloggery odmítat (samozřejmě až na výjimky). Přibližně o kolik výtisků/e-booků nově vycházející knihy si bloggeři napíšou? Kolik knih v průměru posíláte? Hrozně moc záleží na tom, o jakou jde knihu. Samozřejmě novinka mezi odbornou literaturou nevzbudí mezi bloggery takové nadšení, jako nový Young Adult román nebo novinka od oblíbeného autora. Pokud bych vzala za konkrétní příklad nedávno vyšlou knihu Esej o tragédii, napsalo si o ni opravdu velké množství stávajících i úplně nových bloggerů. Určitě tomu pomohl i projekt společného čtení románu, který na svém blogu rozjela Bastera. Jenom od nás odešla recenzní e-kniha 27 bloggerům, a to si jich ještě další nepočítané množství román pořídilo jinou cestou. A téměř každý den přibývají další zájemci. Čtete všechny recenze? Ano, vždycky. Vadí Vám, když blogger knihu opravdu ztrhá, napíše, že byla hrozná a nedoporučí ji, nebo když ji ani nedočte? Na to má každý, kdo recenzuje knihu, nárok. Recenze je subjektivní útvar a vyjadřuje názor toho, kdo ji píše. Neexistuje kniha, která by se líbila úplně všem. Takže pokud blogger cítí, že je ta kniha tak špatná, že potřebuje dát světu najevo, ať si ji nečte, má právo ji ztrhat. Stejně tak ji nedočíst. Tím, že někomu poskytneme knihu k recenzi, neočekáváme, že ji „na oplátku“ bude chválit. Tak to nechceme a ani to tak být nemá. Mnohem sympatičtější je kritická recenze, než neupřímné pochlebování. Za negativní recenzi netrháme hlavy ani nerušíme spolupráci J. S kolika bloggery spolupracujete? Budete ještě nějaké přibírat? To číslo se mění poměrně rychle. Některé bloggery jsme po dlouhé době nečinnosti odsunuli do složky „konec spolupráce“, na druhou stranu o spolupráci neustále žádají noví. Máme určitou skupinu opravdu stabilních „našich“ bloggerů, s nimiž jsme se ve velké většině případů už měli možnosti i setkat osobně a spolupráci považujeme za užší, než s ostatními. Do této skupiny patří asi deset až patnáct bloggerů, celkem jsme spolupráci během let navázali už s devadesátkou bloggerů. Z nich už v dnešní době nefunguje asi čtvrtina. Co se týče nových bloggerů, jsme další spolupráci samozřejmě nakloněni (jsem zvědavá, kolik emailů přijde po publikování tohoto článku J). Máte nějakou radu pro bloggery, kteří chtějí navázat spolupráci? Blogů dnes existuje obrovské množství a další stále přibývají. Trošku to svádí k tomu inspirovat se u kolegů (inspirace u těch opravdu dobrých a čtených není na škodu), na druhou stranu přílišné kopírování a neustálé opisování anotací bez pořádného vlastního posudku, to už dobře není. Takže rada k blogu obecně – snažte se být sví, originální, nebojte se říct svůj názor. Buďte trpěliví, protože když budete psát dobré články a budete se umět prezentovat, čtenost a úspěch se dostaví. Tato rada platí i pro snahu o navázání spolupráce s naším nakladatelstvím.

Helena Herynková - Metafora Podle čeho vybíráte bloggery, kterým budete recenzní výtisky/e-booky zasílat? Máte nějaká určená kritéria, která musí recenzent splnit? Berete při vybírání bloggerů v potaz i počet spoluprací s dalšími nakladatelstvími, které už recenzent uzavřel, návštěvnost blogu, followers, nebo design?  Bloggery vybíráme především podle stylu a kvality recenzí - načítáme několik již uveřejněných recenzí. Také koukáme na stylistiku a především gramatiku - v recenzích by rozhodně neměly být chyby. A přirozeně přihlížíme i k tomu, se kterými nakladatelstvími již blogger spolupracuje. Má-li blogger navíc čtenářsky příjemný blog, je to též devizou. Přibližně o kolik výtisků/e-booků nově vycházející knihy si bloggeři napíšou? Kolik knih v průměru posíláte?  Počet knih se měsíčně mění, záleží to na počtu knih vydaných... Ale ptáte-li se na to, o kterou knihu byl v poslední době největší zájem, byla to rozhodně Paní Hemingwayová, Grace: Kněžna monacká a Žena v černém: Anděl smrti. Čtete všechny recenze?  Samozřejmě, čteme všechny recenze. Také proto, abych věděla, kterou část použít jako ukázku při zveřejňování. U většiny recenzí čtu i všechny komentáře. Vadí Vám, když blogger knihu opravdu ztrhá, napíše, že byla hrozná a nedoporučí ji, nebo když ji ani nedočte? Abych se přiznala, ještě nám na žádnou knihu špatná recenze nevyšla. I když není recenzent knihou úplně nadšen, vždy na ní najde něco pozitivního či přitažlivého pro ostatní. Což nás moc těší, samozřejmě. :) S kolika bloggery spolupracujete? Budete ještě nějaké přibírat?   Spolupracujeme s více než padesáti bloggery, opravdu intenzivně asi s dvacítkou těch nejpilnějších. Máte nějakou radu pro bloggery, kteří chtějí navázat spolupráci?  Vřele bych doporučovala, aby se snažili psát recenze čtivě a konstruktivně, aby zaujali své čtenáře i budoucí spolupracující nakladatelství. Rozhodně by si měli dávat pozor na pravopisné chyby a překlepy v recenzích, protože to snižuje profesionalitu jejich projevu. Výhodou také může být, přijdou-li s nějakou přidanou hodnotou - videorecenze, sdílení recenzí na sociálních sítích apod.

Na závěr upozorňuji, že článek je z mých zkušeností a je založen na mých subjektivních postřezích a názorech. Nic, co jsem zde napsala, není pravidlem. 

Pokud máte otázky, klidně pište do komentářů nebo na e-mail.

A na závěr budu ráda za vaše komentáře. Klidně se podělte se svými zkušenostmi se spoluprácemi, jak jste psali o svoje první recenzní výtisky a podobně. Všechno k tématu bude super :)

A taky prosím omluvte nekonečné množství slovního spojení "recenzní výtisky" ve článku :D