Recenze: Delirium - Lauren Oliver

Autorka: Lauren Oliver
Nakladatelství: CooBoo
Série: Delirium
Počet stran: 352
Vyprávění: Ich forma z pohledu Leny

Anotace: Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný. Schází devadesát pět dní, jenže Leně se stane něco nemyslitelného: Zamiluje se.




Svět bez lásky?
Knihu jsem poprvé četla vloni v létě a musím se přiznat, že jsem k ní byla poměrně skeptická. Říkala jsem si, že je to hloupost - svět bez lásky, bez výraznějších emocí. Je to nesmysl, protože pak by matky neměly pořádný vztah ke svým dětem, žádný člověk by nebyl úplný... zkrátka jsem se ofrňovala, protože mi to nepřišlo moc reálné. Asi před týdnem jsem knihu dočetla podruhé a musím říct, že ačkoliv je léčba lásky možná nelogická, kniha je tak úžasně zpracovaná a promyšlená, že je to úplně jedno.

Příběh, postavy, nadšení
S Lauren Oliver jsem se poprvé seznámila v knize Chvíle před koncem. Ta mě až tak neoslovila. V Deliriu mi to ale Lauren bohatě vynahradila; Lena mi byla daleko sympatičtější než Sam. Nebyla to žádná dokonalá hrdinka, byla malá, popisovala se jako ani ne hezká, ani ne ošklivá, zkrátka poměrně nevýrazná, plachá. Také jsem si říkala, proč si Alex vybral zrovna ji, ale on to potom tak krásně vysvětlil, že jsem měla pocit, že by se to mohlo stát úplně každému. Že si Lenu vybral ne proto, že je skrz naskrz úžasná, ale prostě proto, že ho zaujala při běhu, že skákala volná jako pták. No a Alex byl úplně skvělý, zamilovala jsem si ho, jejich pomalé a opatrné sbližování v horkém, dusném Portlandu, kde na každém rohu pro mladé milence číhá nebezpečí. Celou dobu jsem oběma nesmírně fandila a doufala, že všechno dopadne dobře.

Jako další rozhodně musím zmínit Leninu nejlepší kamarádku Hanu. Je to skoro opak Leny; je velmi společenská, otevřená, bohatá, zatímco Lena je poznamenána sebevraždou své matky, která i přes trojnásobnou léčbu zůstala nevyléčená a nakonec spáchala sebevraždu. Lena žije u tety Carol společně se svými sestřenkami Jenny a Gracie, které s Lenou pojí osud smrti osob nakažených chorobou - láskou. Gracie od smrti její vlastní mámy (Leniny tety) nepromluvila a Lena je jediná, kdo jí rozumí, právě kvůli jejich osudu. S Jenny až tak dobré vztahy nemá a tato postava rozhodně není moc sympatická. Stejně jako teta Carol nebo Lenina sestra Rachel, obě vyléčené, otupělé, nezajímavé.

V knize jsem si vychutnávala krásné, poetické popisy. Lauren Oliver jim doslova kraluje, vyžívá se v bohatých, téměř lyrických slovních obratech a popisech, které krásně vystihují situace i emoce hlavních postav. O to krásnější pro mě byly scény s Lenou a Alexem: byly něžné, reálné, krásně napsané. 

Celý příběhem je zároveň protkán strachem. Strach z lásky, strach nakazit se chorobou, strach z regulátorů a boj proti všemu, co se Lena odmalička učila. Na začátku každé kapitoly je pak úryvek z propagace léčby amor deliria nervosa, které ale Lena postupem knihy vyvrací.

Klady a zápory
+ krásný styl psaní
+ skvěle vymyšlené zákony, město, strach z lásky a napětí
+ sympatický hlavní hrdina i hlavní hrdinka
+ začátky kapitol

- nevím, jak moc logické by bylo eliminovat lásku a silnější emoce, ale tak, proč ne :D

Závěrem
Na závěr bych řekla, že napodruhé jsem z knihy ještě nadšenější, než jsem byla vloni. I vloni byla dobrá, ale já jsem byla o něco víc skeptická. Teď jsem si to prostě užívala. Tyhle zakázané lásky prostě miluju, a tady je to ještě umocněné tím, že je láska pokládána za nemoc. A ten konec? Otevřený. A smutný.

Delirum je opravdu skvělá knížka, kterou bych moc ráda viděla i zfilmovanou. Myslím, že by rozhodně nesáhli vedle :)

Hodnocení: 10/10