Recenze: Smrtící pouto - Jaime Reed

Autor: Jaime Reed Série: Kronika kambionů (2/3) Počet stran: 264 Nakladatelství: Fragment Vyprávění: Ich forma Recenze na první díl Anotace:  Samaře začíná škola. I s Calebovou pomocí pro ni stále není jednoduché ovládnout svého démona. Navíc se o ni začne zajímat nejpřitažlivější kluk ze školy, Malik. Pouto z minulosti, které ji k němu váže, by mohlo zničit ji i Caleba. Začíná bojovat sama se sebou. Každá válka přináší utrpení, a pokud se Samaře podaří uspět, nebude to zadarmo. Jediné špatné rozhodnutí a může přijít o všechno. Zejména, když Malik není tím, kým se zdá být.

Osudová přitažlivost, tedy první díl Kroniky kambionů, mě bavil. Hodně mě bavil, zaujal mne, protože se autorka snažila vyhnout se všem klišé, Sam byla po dlouhé době první hrdinka, která měla nějaké nevýhody a špatné vlastnosti, a Caleb byl prostě sladký. A obecně, celý příběh byl takový milý a příjemný. Zato ve dvojce už se všechno obvykle komplikuje a kazí. Nejinak tomu bylo u tohohle příběhu.

Sam je ve škole terčem útoků žárlivých holek, které jí závidí pozornost kluků. Navíc se o ni začal zajímat Malik, kluk, který ji vždycky nesnášel, stejně jako ona jeho. Něco tam zkrátka nehraje. A Samařino podezření se potvrdí, když na Halloweenské party oba s Calebem zkolabují a Caleb upadne do kómatu. Samara si najednou musí poradit sama, což není ve světě, kde jí většina lidí říká jen polopravdy nebo vůbec nic, vůbec lehké.

V tomhle díle mě štvalo hned několik postav: jako první asi Samina matka. Chovala se příšerně ochranitelsky, na čemž není nic špatného, ale já být Sam, tak se jí na všechno vykašlu. To, že Sam musela nosit náramek, ve kterém bylo sledovací zařízení, mě dostalo asi nejvíc. Další, kdo mě štval, byl Tobias, nová postava v knize, pravý inkubus, se kterým měla Lilith, Samařin duch, pouto. Choval se jako pravý slizák, který nedal Samaře pokoj. A nakonec mě štval i Caleb, protože vážně nesnáším, když se hlavní, zamilované postavy musí rozdělit "pro svoje vlastní dobro".

Do druhého dílu se zamotalo více magie, která už mi do toho moc neseděla. První díl, kde byli jen kambioni, lidé, kteří v sobě měli část ducha inkuba nebo sukuby, jo, to bylo super, zajímavé a takové jednoduché a celkem i uvěřitelné. Zato když na scénu přišel pravý inkubus, který se mohl měnit jak chtěl, dokonce i na černý mrak, to už jsem autorce prostě sežrat nemohla. Stejně tak vysvětlení nadpřirozených úkazů a nadpřirozené bitvy. Prostě už mi to přišlo jako začínající slátanina.

Druhý díl byl horší než ten první. Nechyběla akce, ale neustále mě vytáčelo, jak byla Sam hlídaná a hlavně Tobias, což byl nejspíš i záměr. Doufám, že se v dalším díle vše uspokojivě vyřeší, protože teď jsou postavy v obtížně řešitelné situaci a autorka nechala dost otevřený konec. No, jsem na to vážně zvědavá.

Ačkoliv jsem po prvním díle čekala něco lepšího, styl psaní Jaime Reed zůstal stejně čtivý a příjemný a Samara stejně sarkastická jako byla. Vážně se mi líbilo, že v se popisovala jako "jablko na nožičkách", že přiznala, že má trochu nadbytečného tuku kolem pasu. Už od prvního dílu jsem ale čekala, že to shodí, protože jsem prostě nevěřila, že jí autorka tak nechá. A dočkala jsem se, což mě trochu zklamalo. Vážně se mi líbilo, že měla nějaký takovýhle lidský nedostatek.

Klady	Zápory
Příjemný a čtivý styl psaní	Až moc magie a nadpřirozena
Touha vědět, co se stane dál	Chování některých postav
Život se se Samarou nemazlil, ani když měla nadpřirozenou přitažlivost	Věta: "Musíme se držet od sebe dál pro naše dobro."

Hodnocení: 60%

Děkuji nakladatelství Fragment za recenzní výtisk, moc si toho vážím :)