Recenze: Ohnivé srdce - Richelle Mead

Autorka: Richelle Mead Série: Pokrevní pouta Počet stran: 352 Nakladatelství: Domino Vyprávění: Ich forma z pohledu Sydney a Adriana  Anotace: Připadaly vám předchozí tři díly jako klid před bouří? Tak ta bouře právě nastává! Alchymistka Sydney Sageová už velmi dlouho balancovala mezi tím, co jí bylo odjakživa vštěpováno jako její povinnost, a mezi tím, co sama cítila. A teď se v jediném okamžiku, na který fanoušci Richelle Mead nikdy nezapomenou, odhodlá k rozhodnutí tak odvážnému, že jím překvapí i sama sebe... Ani pak ale nemá vyhráno. Jako by nestačilo, že musí proplouvat mezi důsledky činu, kterým obrátila svůj život vzhůru nohama! Do toho se navíc snaží sblížit se svou sestrou Zoe, i když jí nikdy nemůže svěřit své největší tajemství. Nadále spolupracuje s legendárním Marcusem, díky němuž úplně změnila svůj názor na alchymisty. A v neposlední řadě se Sydney snaží uplatnit své neobyčejné magické schopnosti – pokud se jí totiž podaří to, co má v úmyslu, zničí vědomě vše, k čemu byla zrozena a vychovávána... Bylo by toho vrchovatě i pro holku, která nemusí vést dvojí život a tajit před většinou světa vše, co považuje za důležité. Včetně lásky. Protože teď se totiž hraje o všechno.

Richelle Mead je jedna ze spisovatelek, které jsou pro mě takovými stálicemi a které mám moc ráda. Její styl jsem si oblíbila u série Vampýrská akademie a pak jsem si moc ráda přečetla sérii Sukuba, kde se Richelle i nadále drží tématu nadpřirozených bytostí, ačkoli jinak, než ve VA.

Když začala vycházet Pokrevní pouta, série o mladé alchymistce Sydney Sageové, samozřejmě jsem ji hned začala číst. Bohužel jsem se ale k jednotlivým dílům dostala s prodlevou, takže Indigové kouzlo, předchozí díl, jsem začala číst asi tak rok po dočtení druhého dílu. Když jsem se začetla, začalo mi víc a víc připadat, že autorka tuhle sérii až moc přeplácala. Sydney musí řešit nejen problém s tajením svého vampýrského přítele před alchymisty, ale navíc se ještě musí vypořádat s novým problémem - magickým covenem, ke kterému se přidala poté, co v ní její učitelka našla magické schopnosti.

V Sukubě bylo také spoustu nadpřirozených bytostí, doslova se to tam jimi hemží, ale ve světe vampýrů, dhampýrů a alchymistů bych už nechala jenom tyto. Když se do toho zapletla přirozená, lidská magie, začalo mě to otravovat. Stejně tak se mi nelíbil oživlý křišťálový drak Calistana, kterého Sydney vyvolala a oživila na svou ochranu. Prostě už mi to přišlo moc.

A aby toho nebylo málo, vytáčela mě už i Sydney. Je neskutečně chytrá, všechno ví, všechno umí, a co neumí, to se naučí za dvě hodiny. Ach jo. K dobru bych jí přičetla, že pár špatných vlastností nepochybně má, ale v Indigovém kouzlu a Ohnivém srdci jí všichni až příliš opakují, jak krásná a úžasná k tomu je. To mě skutečně nebavilo. Musím jí ale přičíst velké plus; autorce se povedlo skvěle zachytit Sydneinu proměnu. Ve VA byla neskutečně puntíčkářská, chladná a měla obrovský odpor ke všemu magickému, včetně vampýrů. Včetně Adriana. To přetrvávalo do prvního dílu Pokrevních pout, kde se Sydney toho všeho začala pomaloučku, po malých krůčcích zbavovat. Za to má série obrovské plus, protože je na tom krásně vidět, jak je každá změna charakteru, myšlení a postojů člověka k něčemu, co mu bylo od mala vštěpováno, pomalá a náročná.

Velké plus je také Adrian. Ten byl skvělý jako vždycky. Jeho části mě moc bavily a jsem ráda, že se je autorka rozhodla do knihy přidat. Jeho části si rozhodně užije každá čtenářka, která už si ho oblíbila ve Vampýrské akademii.

Knize nechybí hodně vedlejších dějových linek, které jsou pro Mead tak typické. Jsou to takové drobnější problémy a komplikace, které hrdinové řeší během děje. To jsem si na jejích knihách velice oblíbila. Stejně tak konce, které jsou překvapivé a dramatické. Nejinak tomu bylo i u Ohnivého srdce. Místy už mi to ale přišlo příliš zdlouhavé a těšila jsem se, až dočtu, abych věděla, co se vlastně stane. I to je pro autorku typické, tak trochu zdlouhavý děj, který je ale plus, pokud kniha čtenáře vážně baví. Tak jsem to třeba měla u Vampýrské akademie, teď mi to ale díky všem výše zmíněným důvodům jen lezlo na nervy.

Richelle Mead rozhodně psát umí, píše čtivě a příjemně, přestože zdlouhavě. Pokrevní pouta už mi ale bohužel pomalu ale jistě lezou na nervy. Pořád jsem ale napjatá a zvědavá, jak to celé skončí.

Klady	Zápory
Autorčin dobrý styl psaní	Překombinovaný děj
Kapitoly z pohledu Adriana	Zdlouhavý děj
	Až příliš dokonalá Sydney

Hodnocení: 60%

Za recenzní e-book moc děkuji serveru www.databook.cz, moc si toho vážím :)
E-knihu si můžete koupit zde.