Recenze: Fantom opery

Znáte oblíbený muzikál, zpracovaný hned v několika verzích s krásnou operní pěvkyní a tajemným přízrakem pařížské opery v hlavních rolích? Já myslím, že určitě ano. A znáte i knihu? Protože pokud ne, měli byste to napravit, jelikož o mnohé přicházíte!

Autor: Gaston Leroux
Nakladatelství: xyz, 2011

Forma vyprávění: Knihu vypráví autor, jinak se skládá z vyprávění ostatních lidí

Žánr: Próza, historický román, tajemno

Názor po přečtení: Páni! Tak tenhle Fantom zrovna k pomilování nebyl...

Anotace: Nové vydání klasické knihy z pomezí žánru fantastického románu a rodící se moderní detektivky. Autor vypráví romantický příběh krásné zpěvačky a jejích dvou ctitelů, z nichž jeden je tajemným fantomem Opery, upoutá čtenáře barvitým vylíčením prostředí pařížské Velké opery s jejími galapředstaveními, plesy a tajemným zákulisím.

Román Fantom opery je největším úspěchem jeho tvůrce, francouzského novináře, detektiva a romanopisce Gastona Lerouxe.Získal si oblibu milionů čtenářů po celém světě, bylo podle něj natočeno několik filmů, vznikly divadelní a televizní inscenace a také známý a úspěšný muzikál.

Stručný děj, příběh

Příběh začíná předmluvou samotného autora, který se za postavou Fantoma velmi napátral. Není totiž jen autorem svého vymyšleného příběhu, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ne, pan Leroux hledal informace o Fantomovi přímo u očitých svědků, pamětníků a lidí, kteří s touto úžasně tajemnou postavou měli doopravdy co do činění. Celý příběh se tedy skládá z výpovědí mladých baletek, které představa Fantoma řádně děsila, dvou nových ředitelů divadla, které Fantom spíš přivádí k šílenství, protože přece nemůže být skutečný, a hlavně Peršana, jehož vyprávění v první osobě je skvělým zakončením knihy a rozuzlením.

Samotný příběh je potom docela složitý na napsání. Jedná se o spoustu výpovědí různých lidí - nových ředitelů opery, staré Giryové, která dělala uvaděčku do Fantomovi lože a tak podobně.

Příběh se odehrává v Pařížské opeře, kterou zrovna převzali noví ředitelé, kteří netuší, že v jejich opeře žije Fantom. Fantom se může jevit jako duch, přízrak, který není živý člověk. Vždyť ho také všichni popisují jako lebku se žhavými uhlíky místo očí. Jenže opravdu tomu tak je?

Fantom každopádně ukazuje lidské touhy - chce peníze, které mu odváděli bývalí ředitelé, a rychle se zamiluje do mladé zpěvačky Christiny Daeé. Ta by mu možná i podlehla, jenže je zde také mladý vikomt Raoul de Chagny, Christinin přítel z dětství, který ji miluje. Christina mu vypráví o Andělu hudby, který jí každý večer přichází dávat hodiny a kterému se vůbec nelíbí, že se Raoul s Christinou schází. Jenže Fantom Christinu děsí, takže se s Raulem rozhodně utéct.
Jenže Fantom svou lásku nenechá jen tak...

Postavy

Christine Daaé je mladá pěvkyně v Pařížské Opeře. Myslí si, že Fantom je její Anděl hudby, a nechce ho zradit, zároveň je ale zamilovaná do Raoula a Fantoma se bojí. V knize jednala dobře, ale štvalo mě, že pořád chodila za Fantomem, když jí Raoul nabídl útěk. Navíc pořád omdlévala a někdy jednala dost zpomaleně, jinak mi ale byla sympatická. Narozdíl od muzikálu s Emmy Rossum v roli Christiny ale nebyla její knižní předloha nijak nadaná zpěvačka, vlastně nebyla vůbec výrazná, dokud jí Fantom nezačal dávat lekce zpěvu.
Její nápadník, a přítel z dětství, Raoul de Chagny, je mladý, lehce naivní vikomt. Ovšem pokud se jedná o Christinu, velmi se snaží pomoct jí a jedná velmi oddaně. Po událostech s Fantomem ale dospěje a jedná velmi odhodlaně. Každopádně mě docela pobavila poznámka, že se šel pryč vybrečet.

No a nejdůležitější postava, Fantom opery - Erik. Narozdíl od filmu má zde i jméno. Jeho postava zůstává stejná: znetvořený hudební génius s tragickou minulostí schovaný v podzemí opery, kterému se líbí Christina Daaé a chce si jí vzít za ženu. Když opět porovnám knihu s filmem, překvapilo mě, že na rozdíl od filmu byl starý. Jasně, i ve filmu byl starší než Christina, ale ne nějak fatálně. V knize je zobrazován jako opravdu starý, ale stejně, představa krásného Gerarda Butlera mi to vykompenzovala víc než dost :D.

V knize Fantom pobýval u několika dvorů, a pomáhal při výstavbě Opery v Paříži, kde si udělal svoje podzemní království, takže ví o budově všechno. Gaston Leroux ale postupně jeho tajemství odkrývá, hlavně za pomoci zaměstnanců opery.

Styl psaní, provedení

V knihovně jsem sehnala jen starší verzi, z roku 0000, tudíž jsem se musela poprat se zvláštními výrazy, a zvláštnějším provedením textu. Přesto mi to ale nijak požitek a prožitek neskazilo. Každopádně do nakladatelství jsem uvedla XYZ, protože tuto nově vydanou verzi určitě seženete snáz a raději než tu mojí vykopávku =D. Pro zajímavost mojí knihu můžete vidět tady.

Kniha vs. film

Jak už jsem se jednou zmínila, filmů o Fantomu Opery bylo natočeno hned několik. Stejně tak se Fantom hraje i jako muzikál. Nejznámější film je ten z roku 2004, režírovaný Andrewem Lloydem Webberem. A jestli se mi líbil víc než kniha se říct nedá, ačkoliv Fantom ve své filmové podobě byl rozhodně mnohem hezčí =D. Film i kniha mají rozhodně obrovské klady, vedle kterých jdou zápory naprosto stranou. Ve filmu byla navíc nádherná hudba, a oproti knize byl víc romanticky zpracovaný, protože nutí diváka Fantoma spíš milovat, než nenávidět, jak to dělá kniha. Přesto mi ale ve filmu jedna postava chyběla, a to byla postava Peršana. Dobrá zpráva pro jeho fanoušky ale je, že v nejstarší, němé verzi filmu z roku 1925 je.

Pocity, dojmy

Kniha ve mně rozhodně zanechala hluboký dojem. Je to přesně ten typ, u kterého víte, jak skončí, a přesto ji nemůžete odložit, protože jste strašně napnutí a lační po dalším ději. A to i přes to, že jsem se ze začátku do čtení nemohla dostat, hlavně kvůli zvláštnímu stylu přímé řeči (v mé verzi byla přímá řeč vyprávění nějakého člověka, a když v jeho vyprávění mluvil někdo další, bylo to značené šipkami). Každopádně jsem si velmi rychle zvykla. A pokud mi začátek přišel příliš hutný nebo zmatený, konec to naprosto napravil. Posledních 48 stránek je celých v ich formě z pohledu Peršana, a děj skvěle graduje, nechybí akce, napětí, drama.

Celá postava Fantoma je také velmi zajímavá, protože se nejedná o ducha, ale o pouhého geniálního člověka, který ale trpí kvůli svému postižení, ohavné tváři.

Hodnocení: 10/10

Odmaskovací scéna z němého filmu z roku 1925.

Phantom of the opera is there, píseň z muzikálu Andrewa Lloyda Webbera z roku 2004.

Zdroj anotace, obálky: xyz

Zdroj doplňujících obrázků: weheartit.com

Zdroj videí: youtube.com