Knižní klišé - Vztahy ve škole

Vítejte v nové rubrice, kterou jsem nazvala Knižní klišé, jak jste si asi všimnuli :D Rozhodla jsem se začít sepisovat všechny klišoidní postavy a situace, prostě všechno, co se objevuje v knihách dost často a přitom je to až nelogické.

Gay kamarád. Co si budeme povídat, každá holka nějakého takového má, že? :D Ne, vážně. Já teda ne. Na rozdíl od většiny knižních hrdinek. Klasická situace: Dívka je nová ve škole a nikoho tam nezná. Téměř okamžitě je outsiderka. A v tu chvíli, kdy vkročí do třídy, za ní přijde kluk, na kterém je na první pohled poznat, že je gay. Ten se jí hned představí a skamarádí se spolu.

Chápu, že je dobré, aby se hrdinka s někým kamarádila, ale nejsem si jistá, jestli je v téhle době gay kamarád to pravé. Zrovna jsem četla za sebou dvě knihy - Bez naděje a Prozření Mary Dyerové - a v obou byla holka nová a okamžitě za ní přišel gay a stali se z nich kamarádi. Téměř ta samá situace. 

Školní královna. Každá škola takovou má, že? Takovou namyšlenou, krásnou, oblíbenou princezničku, královnu školy, která hrdinku (jak jinak) nesnáší. Ovšem není to úplně nutné. Stačí, když je v příběhu následující:

Největší hezounek. Nejkrásnější kluk z celé školy. Rebel. Rozcuchaný. S uhrančivýma očima. Naprosto nádherný a nedosažitelný. A... chce naši hrdinku, samozřejmě! Označila bych to jako klasický nesplněný sen čtenářek a autorek: že se o ně zajímá ten nejlepší, nejžádanější kluk, což totálně vytáčí jejich nepřítelkyně. Jistě, musí to být super pocit, ale když se nás autorka snaží přesvědčit, že na hrdince není nic zvláštního, že je prostě obyčejná holka, a pak sáhodlouze vysvětluje skrz ústa hezounka, že si ji vybral, protože má ty nejmodřejší oči na světě, ty nejzrzavější vlasy, tu nejkrásnější vnitřní krásu, bla bla bla.... 

Skoro nikdy to není nějaký nenápadný, ale hezký kluk. Ne. Musí to být naprostý školní idol. Nejlépe ještě, když jeho bývalka bude školní královna a gay kamarád o něm několikrát prohodí, že je k nakousnutí, nebo že by si dal taky říct. A taky, ačkoliv je to děvkař, žádnou holku před hrdinkou nemiloval doopravdy a jedině s ní je to jedinečná Láska s velkým L. Jo, a taky by z něj mohlo vypadnout, že je ještě ke všemu panic. Dokonalé, že? Dokonale nereálné.

A teď si vezměte, že se o naší hrdinku zajímá ten největší školní fešák, pan neodolatelný. A ona neví. Není si prostě jistá, jestli je to správné, jestli jí to dovolí její bývalý, jestli jí to dovolí její svědomí, jestli, jestli....

Takže ho ani nedovolí ji políbit. A on za ní pořád dolejzá, škemrá, kupuje jí dárky, zve jí na večeře, než se podvolí. Tak nevím, ale tohle taky ve skutečnosti moc nefunguje. Každá holka při smyslech by se na takového kluka vrhla hned. A každý takový kluk by neměl zapotřebí skákat za nějakou obyčejnou holkou, když by mohl mít deset dalších, no ne? A navíc, hrdinka je přece naprosto obyčejná dívka. No, a to já jsem taky. A stalo se mi někdy, že by za mnou poskakoval největší krasavec? Ne. Co vám?

Samozřejmě. Dívčí příběhy, fantasy, young adult... Takovéhle příběhy jsou prostě dívčí fantazie, které se mají splnit pomocí hrdinek. Ale čeho je moc, toho je příliš. A i když někdy mě to baví, číst to posté už fakt nepotřebuju. Sto příběhů, stokrát nenápadná hrdinka, stokrát hezounek, který ji bezvýhradně chce, tím víc, že ona ze sebe dělá nedostupnou nebo ho odmítá... 

O to víc jsem pak ráda, když najdu nějakou výjimku. A o to víc vím, že na tohle si musím dát v psaní pozor, protože mě to tak neskutečně vytáčí.

Jo, a nezapomeňte, ať je hrdinka panna. Nejlíp, ať se s nikým předtím nelíbala. Nebo ať se klidně líbala, ale panna to musí být VŽDYCKY.