10 důvodů, proč si přečíst na Západní frontě klid

V dnešním článku jsem se rozhodla sepsat deset důvodů, které ze mě udělaly obrovskou Remarquovu fanynku a kvůli kterým jsem si Na západní frontě klid tak oblíbila. Tahle kniha mě hrozně zasáhla, pohltila a dokonce i rozplakala. Je plná smrti i života, je jednoduchá i složitá zároveň, je krásná i strašně smutná a hlavně je realistická. Vypráví o životě samotného autora, který první světovou válku prožil, takže přináší jedinečnou výpověď. 

No zkrátka, já se do ní zamilovala. Doufám, že někteří z vás dají na moje doporučení a po knize také sáhnete, ať už k maturitě, nebo prostě jen tak. 

Mně prostě učarovala. Třeba se tak stane i u vás.

1. ... je o osmnácti-dvacetiletém klukovi

Takže je to naše věková kategorie. Při čtení si člověk prostě nemůže pomoct a musí si představovat, jak by si asi poradil on. Tedy, jasně, já jsem holka, ale stejně. Ta představa, že by polovina mých spolužáků šla do války, je dost zvláštní. Každopádně díky tomu, že je hlavní hrdina Paul Bäumer tak mladý, se čtenář dokáže do knihy o to lépe vžít a daleko víc ho zasáhne.

2. ... je od Remarqua

A Erich Maria Remarque je prostě zlatá klasika a ten, kdo od něj nikdy nic nečetl, by se měl stydět. Remarque sám první světovou válku prožil a Na západní frontě klid je vlastně taková jeho zpověď. Je to zástupce tvz. ztracené generace, tedy člověk, který se kvůli hrůze, kterou prožil po první světové válce, nedokázal dobře zařadit zpátky do společnosti.  Takže máte zážitky a hrůzy z fronty přímo z první ruky, stejně jako běžný život vojáků. A v neposlední řadě, Remarque je vynikající spisovatel.

3. ... historie se nesmí opakovat

Na válku by se nemělo zapomínat, protože nesmíme dopustit, aby znovu vypukl tak veliký konflikt. A knihy jako tahle nám barvitě, drsně a zároveň prostě popisují to utrpení a zbytečnost. Je na nás, na nás mladých, abychom nezapomněli na ty, kteří dávno padli. Jsme to my, kdo si musí pamatovat jejich hrdinství, když už nebude žít nikdo z lidí, kteří Velkou válku zažili na vlastní kůži. 

4. ... pocítíte vděčnost

Je vám -náct, čtete si doma, v pohodlném křesle, s teplým kafem a s dostatkem jídla hned po ruce. Je vám teplo, jste čistí, nemáte vši, neválíte se někde v bahně, neumírají vám přátelé, nikdo po vás nestřílí. A teď si představte, že byste žili o sto let dřív. Kdybyste byli kluci, o tomhle by se vám mohlo leda tak zdát. A i ženy, které žily doma, v nedostatku jídla a strachu o své otce, manžely, syny, přátele..., ani ty to neměly zrovna lehké a tak pohodlné, jako vy. A kvůli míru a bezpečí, které zažíváme my, spoustu mladých lidí zemřelo.

5. ...budete mít soucit 

Během čtení vám prostě těch kluků musí být líto. Jejich prosté touhy po základních lidských potřebách, které my bereme jako samozřejmost: po domově, po dobrém jídle, po ženách, po studiu, po jejich bývalém životě... to všechno je na zamyšlení. Navíc je kniha vyprávěna v ich formě, tudíž se dobře seznámíte s myšlenkami vypravěče Paula Bäumera, což vám automaticky pomůže se do děje o to víc vžít. Jeho nejistota doma, když přijel na dovolenou, jeho strach o matku, jeho loajalita k přátelům, jeho strach, jeho odvaha. Myslím, že budete mít chuť vlézt do knihy a obejmout všechny ty příliš brzy staré osmnáctileté kluky.

6. ...bude se vám skvěle číst

Kniha je vyprávěna v ich formě, v přítomném čase, takže děj rychle ubíhá. Navíc má Remarque jedinečný styl, který se čte skoro sám. Mimo to, pokud si seženete nové vydání, jazyk bude moderní a nebude obsahovat příliš již nepoužívaných výrazů a obratů, které jsou pro mnoho horších čtenářů náročné a nezáživné.

7. ... najdete v ní citáty a moudra

Celá tato kniha vám popíše válku daleko lépe, než všechny učebnice dějepisu, které jste kdy četli. Ne, nedozvíte se tisíce dat a bitev, nedozvíte se nic o dalších státech a koutech světa. Ale najednou to na stránkách knih o historii nebudou jen čísla; uvidíte v nich ty miliony mužů, pro které plakaly miliony žen. Uvidíme tam miliony kamarádů, miliony zmařených životů. Životů, které skončily pro něco, co bylo hloupé a nesmyslné.

Mimo to jsou zde i pravdy o životě, nad kterými se člověk musí zamyslet a hodně mu dají.

Žádnému z nás není víc než dvacet. Ale mladí? Mládí? Tomu je už dávno. Staří lidé jsou pevně spojeni s tím, co bylo dřív, mají pevnou půdu pod nohama, mají ženy, děti, povolání a zájmy, které už jsou tak pevní, že je válka nemůže přervat. My dvacítiletí však máme jenom rodiče a někteří mají děvče. To není mnoho - neboť v našem věku je síla rodičů nejslabší a děvčata nás ještě neovládla. Válka nás odplavila. Pro ostatní, pro ty starší, je válka přerušením. Dokáží myslet na to, co bude potom. Nejdůležitější však bylo, že se v nás probudil pocit sounáležitosti, soudržnosti, který se pak na frontě vystupňoval v to nejlepší, co válka přinesla: v kamarádství. Už nejsme žádná mládež. Už nechceme brát svět útokem. Jsme lidé prchající. Prcháme před sebou samými. Před svým životem. Bylo nám 18 let a začali jsme na něj střílet. První granát, jenž dopadl, zasáhl naše srdce. Jsme odříznuti od činorodosti, od snažení, od pokroku. Už v to nevěříme, věříme ve válku.

8. ...zasáhne vás
Vyvolá ve vás emoce. Lítost, nespravedlnost, beznaděj, vztek. Budete to prožívat s Paulem a s ostatními vojáky, to vám můžu slíbit.
Já jsem po dočtení (ve čtyři ráno) hodinu zírala do stropu a přemýšlela. Pak jsem se musela uklidnit dívčím románkem, abych vůbec dokázala usnout.

9. ... zasmějete se
Spoustu lidí mi řeklo, že si tuhle knihu nechtějí přečíst, že se bojí, protože je příliš smutná a depresivní. Takže si asi teď říkáte, že tenhle bod je to v rozporu se vším, co jsem dosud napsala a že jsem se asi zbláznila. Ale je to tak, skutečně si myslím, že se při čtení dokonce zasmějete. 
Kniha není jen o smrti a strachu. Je o přátelství. O obrovském, pevném přátelství, které vznikalo mezi vojáky. Budete se šklebit jejich žertíkům, spokojeně se usmívat, když se pomstí nenáviděnému Himmelstossovi... Sice je to jen sem tam nějaká úsměvná situace nebo hláška, kniha opravdu není o tom, aby pobavila, ale přesto si myslím, že se v ní najde i to pozitivní, co si vojáci našli.

10. ... je to povinná četba
Takže budete mít jednu knihu k maturitě. A navíc takhle skvělou. To je přece úžasné, ne? A obzvlášť, pokud si ji zamilujete stejně jako já. A pokud se učíte německy, můžete si ji přečíst i v originálně, tedy němčině.

Moji recenzi najdete zde.

Zdroj obrázku
Zdroj úryvku