V dnešním článku jsem se rozhodla sepsat deset důvodů, které ze mě udělaly obrovskou Remarquovu fanynku a kvůli kterým jsem si Na západní frontě klid tak oblíbila. Tahle kniha mě hrozně zasáhla, pohltila a dokonce i rozplakala. Je plná smrti i života, je jednoduchá i složitá zároveň, je krásná i strašně smutná a hlavně je realistická. Vypráví o životě samotného autora, který první světovou válku prožil, takže přináší jedinečnou výpověď.
No zkrátka, já se do ní zamilovala. Doufám, že někteří z vás dají na moje doporučení a po knize také sáhnete, ať už k maturitě, nebo prostě jen tak.
Mně prostě učarovala. Třeba se tak stane i u vás.
1. ... je o osmnácti-dvacetiletém klukovi
Takže je to naše věková kategorie. Při čtení si člověk prostě nemůže pomoct a musí si představovat, jak by si asi poradil on. Tedy, jasně, já jsem holka, ale stejně. Ta představa, že by polovina mých spolužáků šla do války, je dost zvláštní. Každopádně díky tomu, že je hlavní hrdina Paul Bäumer tak mladý, se čtenář dokáže do knihy o to lépe vžít a daleko víc ho zasáhne.
2. ... je od Remarqua
A Erich Maria Remarque je prostě zlatá klasika a ten, kdo od něj nikdy nic nečetl, by se měl stydět. Remarque sám první světovou válku prožil a Na západní frontě klid je vlastně taková jeho zpověď. Je to zástupce tvz. ztracené generace, tedy člověk, který se kvůli hrůze, kterou prožil po první světové válce, nedokázal dobře zařadit zpátky do společnosti. Takže máte zážitky a hrůzy z fronty přímo z první ruky, stejně jako běžný život vojáků. A v neposlední řadě, Remarque je vynikající spisovatel.
