Recenze: Barvy lásky - Nespoutaná (Kathryn Taylor)

Nesnáším erotické romány. 50 odstínů šedi jsem dočetla do půlky a pak si přečetla konec, protože mě to nebavilo a nudila jsem se, bylo to celé o ničem a Ana byla neuvěřitelně hloupoučká a měla jsem pocit, že jestli ještě jednou uslyším o "mém podvědomí" nebo "vnitřní bohyni", začnu ječet a prohodím tu sračku oknem, což by se mi fakt nevyplatilo, protože byla z knihovny. Teď jsem ale v knihovně viděla Barvy, tak jsem se rozhodla je zkusit, jenom čistě ze zvědavosti. A verdikt? 

Autorka: Kathryn Taylor Nakladatelství: Moba Počet stran: 300 Vyprávění: ich forma z pohledu Grace  Anotace: Grace je mladá a nenápadná dívka, která se o muže zatím nijak dvakrát nezajímala. Během své stáže v Londýně se však setká s charismatickým Jonathanem Huntingtonem, který ji probudí ze spánku. Grace se s ním stále hlouběji a hlouběji propadá do světa temných tužeb, ztrácí se ve víru svého chtíče. Zatímco Jonathan stále více prahne po naplnění své milostné touhy, Grace si musí uvědomit, jak nebezpečné jsou její city.

Začátek byl docela fajn. Autorka píše jednoduše, ale čtivě. Grace vypadala po třech stránkách docela sympaticky. Jenže už když běžela celá šťastná za Jonathanem, protože si myslela, že jí čeká na letišti, když naletěla podvodníkovi, co se jmenoval Will Scarlett, to s ní začalo jít s kopce a s tím i moje mínění o její inteligenci. 

Postupem knihy vyšlo najevo, že Grace je neskutečně hloupá.
Přestože jí Jonathan pořád opakoval, že nechce vztah, jen sex, jí to bylo jedno a samovolně se pasovala se do role jeho přítelkyně. Přestože se popsala jako plachá, když s Jonathanem mluvila nebo jednala, vůbec taková nebyla. Navíc zněla, že je neuvěřitelně přesvědčená, že ji Jonathan miluje, ten se ale choval poměrně odtažitě a studeně jako psí čumák. Spíš zněla dost sebejistě. Takže jsem Jonathana docela litovala, že ho Grace takhle uhnala.

Tohle bych někdy ráda vzkázala Grace. .

Její chování mě iritovalo pořád. Autorka se z ní snažila udělat takovou tu typickou nešikovnou, bezbrannou hrdinku, ale na druhou stranu se Grace chovala sebevědomě a úplně jinak, než kam se jí snažila autorka napasovat přímým popisem skrz její vlastní myšlenky. Mimo to se chovala jako totální husa bez mozku, třeba když se opila na večeři s jakýmsi hrabětem. To byla zralá na pořádnou facku.

Musím knize ale připsat k dobru, že autorčin styl je jednoduchý a čtivý. Není to nic totálně hloupého, ale ani žádné mistrovské dílo. Prostě čtení na líné odpoledne, kdy se chce prostě odreagovat a zabít čas.

A zápletka? V podstatě žádná, nebo jenom hodně triviální. Jonathan ani nemá žádné temné tajemství, které by to ozvláštnilo, prostě jenom od začátku do konce nechce vztah.
V celé knize jde jenom o sex, ze kterého toho autorka taky moc nevyždímala, není tam pořádná zápletka, pořádná myšlenka, neobohatí čtenáře, nic mu nepřinese. Kniha uplyne jako voda, aniž by zanechala nějaký hlubší dojem. To i ve Stmívání na mě sex zanechal hlubší dojem, a to byl popsaný jenom koncem odstavce.

A konec knihy? V jednu chvíli prostě Grace přeskočí v hlavě. Autorka udělala slušný cliffhanger a uřízla knihu přesně na začátku rozhovoru. Mně to ale nechalo totálně chladnou a na druhý díl mě fakt nenalákalo. Nedá se říct, že bych napětím nedýchala a bála se o hlavní hrdiny a klepaly se mi kolena, než se dočtu, jak to skončí. Ani náhodou. Tohle je přesně jedna z těch knih, u které je předem jasné, jak to celé dopadne.

Velké plus knihy je, že to autorka nenatahovala tak jako E. L. James svých 50 odstínů. Tohle docela uteklo, přelouskala jsem knihu za necelé dva dny. Netáhla se aspoň jako žvýkačka přilepená k botě, přestože úrovní to k ní nemělo daleko. Bylo to ale něco jako 50 odstínů, autorka se jimi inspirovala, to bylo hodně znát. Líbací scéna ve výtahu, panna a miliardářský vůdce korporace, klišé, ach samé klišé... 

Já fakt nechápu, co těm milionům čtenářek přijde sexy a vzrušující na nevinné panně a mocnému muži, který je ve všech ohledech nad ní. Já nevím, ale mě by se třeba líbil rovnocenný vztah, kde bych si byla se svým partnerem rovna a nemusela se mu ve všem podřizovat a dělat to, co mi nařídí. To ale asi není dost rajcovní, hádám. 

Během čtení jsem si častokrát vzpomněla na jednu scénu z Rebelů:

Klady	Zápory
Čtivost a krátkost příběhu. Na pěti stech stranách bych ho asi nezvládla.	Graceina tupost a přesvědčenost, že ji Jonathan miluje a že s ním chodí.
Annie, Ian a Marcus, Graceini přátelé; a Sarah, sestra Jonathana, to byly docela sympatické postavy	Hodně slabá zápletka.
	Žádná originalita, spíš přepis 50 odstínů šedi. Ovšem lepší přepis.
	Hloupoučkost celého příběhu, předvídatelnost, prostě NUDA.
	Jestli ještě jednou uslyším o „mojí perle“ budu křičet.

Hodnocení: 10%