Bohumil Hrabal - Obsluhoval jsem anglického krále

Autor: Bohumil Hrabal Počet stran: 177 Vyprávění: Ich forma Anotace: Od dvacátých do padesátých let prožívá svůj příběh od mládí snaživý a podnikavý muž, který touží po bohatství, po lásce a uznání ve své profesi a poznává život od vybrané společnosti a velkého světa po věznění a osamocení v opuštěném pohraničí, kde končí jako cestář. Existenciální téma autor nepojímá tragicky. Hlavnímu hrdinovi samota umožňuje zbavit se touhy po majetku a uznání, zbavit se lpění na nich a dojít ke svérázné, prosté filozofii života, kde se hořkostí a samotou platí za požitek krásy a svobody

Musím říct, že recenze na tuto knihu se mi píše docela špatně. I přes to, že jsem s její četbou nijak extra nebojovala, možná proto, že byla kniha krátká, jsem jí nijak extra na chuť nepřišla. Bylo to hlavně proto, že jsem knihu celou dobu srovnávala s filmem a musím říct, že se jedná o jednu z mála knih, která je lepší ve filmovém zpracování. 

Ve filmu se objevuje opakovaně hotel Tichota, který se změnami režimů mění i svou tvář. Celý film je ucelenější, hrdina se vrací na ta samá místa a jeho vyprávění z minulosti je protkáno přítomností. V knize jde všechno chronologicky, takže Dítě až ke konci potkává starého profesora literatury a Marcelu, která příliš ráda tančila. Na rozdíl od filmu jsou obě tyto postavy vedlejší a rychle odchází ze scény pryč.

Kniha je udělaná jako vzpomínání číšníka Jana Dítěte, který prošel po dlouhé životní cestě, jež byla zpočátku ovládána hlavně touhou po uznání druhých lidí, pak ale došla na klidné místo, ve kterém hrdina našel východisko v samotě a ve svých vlastních myšlenkách. Kompozice je chronologická, na rozdíl od filmu.

Další věc, která je ve filmu vynechána, a řekla bych, že je to tak i lepší, je poněkud opožděné dítě Sigfried, které má hrdina s Němkou Lízou. Nějak mi to do celého kontextu moc nezapadalo, asi hlavně proto, že k němu neměl nijak extra valný vztah.

Hlavní hrdina je potom snaživý a bezelstný naivka, kterého žene touha po uznání ostatních, má rád peníze, ale není nijak hamižný nebo úzkostlivě šetřivý. Celý jeho životní postoj je takový oportunistický, zkrátka a dobře prostě přijímá, co se děje, aniž by se proti tomu nějak snažil bojovat. Jeho jméno se dá považovat za nomen omen. 

Text je napsán velmi osobitým stylem, a to ve velmi dlouhých souvětích. To mi až tak nevadilo, protože to podle mě hezky zachycovalo myšlenkové pochody a sběh událostí, ale když jsem potřebovala přestat číst, byl docela problém najít tečku.

Zdroj

Děj byl místy hodně nadsazený a někdy se ani nedal brát moc vážně. Konec byl potom symbolický, takové vnitřní smíření se světem a s osudem.

Celkově jsem se u knihy někdy i pobavila, ale nedá se říct, že by mě nějak extra nadchla. Jak už jsem napsala, u mne jednoznačně vyhrává film díky své ucelenosti, eleganci a okázalosti, která mi v knize tak nějak chyběla.

Hodnocení: 60%