Zlodějka knih - Marcus Zusack

Autor: Markus Zusack Počet stran: 528 Nakladatelství: Argo Vyprávění: Ich forma z pohledu Smrti Anotace: Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.

Zlodějka knih je neobyčejná kniha. Opravdu neobyčejná. To poznáte, okamžitě když si přečtete první stránku. A není to jen proto, že příběh vypráví Smrt. Je to hlavně díky autorovu stylu psaní. Jeho slovní spojení, přirovnání a textové prostředky jsou neobvyklé, originální, poetické a velmi trefné a moc pěkné. A nejen to; text ozvláštňují i další vsuvky, které čtenářům v rychlosti představují například postavy, použité cizí výrazy a podobně. 

Kniha je sice o vážném tématu, není to rozhodně žádný sluníčkový příběh, ale přesto je okořeněný přiměřenou špetkou humoru a prosycen i láskou, díky které v knize svítí slunce i přes hrůzu a šeď všech dní. A není to láska milenecká - je to láska rodiny a přátel. A to je na knize jedna z nejkrásnějších věcí, právě proto, že je podaná velmi něžným a hezkým způsobem. 

Příběh, který se na pěti stech stránkách ukrývá, nemá jen jednu linku děje. Seznamujeme se s malou Liesel, kterou její vlastní matka dala k náhradním rodičům. To sice na první pohled věstí pochmurný příběh, stejně jako prostředí druhé světové války - to už čtenář zkrátka čeká. Ale navzdory všemu tomu tak není. Smrt nás postupně seznamuje s Lieselinými prvními dny a měsíci v novém městě a u nových pěstounů - Rosy a Hanse Hubermannových. Rosa Hubermannová je na první pohled taková ta typická rázná žena, která se s ničím nepáře. Její běžné oslovení pro Liesel je Saumensch, a nepáře se ani se svým manželem, milým a příjemným Hansem, který je malířem pokojů, který hraje na akordeon jako nikdo na světě. Přesto se  ale pod její tvrdou slupkou ukrývá překvapivě mnoho lásky. 

Za zmínku také samozřejmě stojí Lieselin nejlepší kamarád Rudy Steiner, modrooký blonďák, který se natřel načerno, když ho okouzlil olympijský běžec, černoch Jesse Owens. A další, neméně důležitá postava, která je třeba zmínit, je žid Max Vandenburg, schovanec ve sklepě Hubermannových. 

Ano, v knize vlastně není vyloženě "špatná" postava, nějaký velký zlý nepřítel, ale není to ani potřeba. V tak temném čase druhé světové války jsem byla ráda, že má Liesel kolem sebe tak skvělé lidi. Jsem si také jistá, že si čtenáři všechny z výše jmenovaných postav zaručeně oblíbí. 

A tohle všechno Smrt natolik zaujalo, že si nemohla pomoct; musela se o osud malé Liesel zajímat. A tak věděla o všech jejích knihách. O té první, kterou sebrala ze země, kam upadla mladému hrobníkovi. I o těch dalších, včetně té, kterou sebrala na hromadě knih určených nacisty ke spálení. Věděla o Lieseliných prvních přečtených slovech, o jejích hodinách strávených ve sklepě s tátou Hansem, který ji trpělivě učil číst i psát.

Celkově Zlodějka vůbec není jen o hrůzách války, o Židech, o nacistech, nebo o pochmurné atmosféře Německa v těchto letech. Je o běžných radostech i starostech malé Liesel, o její rodině a životě. Příběh obsahuje nekonečně dojemné části, ale také spousty těch úsměvných a milých, které doslova zahřejí u srdce. 

Tahle kniha mě strhla. Četla jsem stránku po stránce, smála se, usmívala, bála se. Hodně jsem se bála. Pořád jsem čekala, kdy se něco hodně špatného stane. Děj přímo křičí, že se něco zlého prostě stát musí, to je nejspíš všem už předem jasné. Jediné, co mě trochu nebavilo, byla skutečnost, že Smrt mnohokrát udělala jednu věc - sama předesílala a prozrazovala důležité zvraty dopředu. Nechápu, jaký v tom měl autor vypravěčský záměr, ale tak nějak mi to zkazilo požitek z překvapení, které by mohlo být docela slušné. Toho je podle mě docela škoda. I tak je to ale neobyčejná kniha, a já můžu říct, že jsem v životě nic podobného nečetla. 

Klady	Zápory
Neobyčejný příběh, styl vyprávění a jazykové prostředky	Vyzrazení děje dopředu - vypravěčem
Úžasné postavy s dobře zpracovanými charaktery
Hezky zpracovaná grafická stránka knihy

Hodnocení: 98%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji www.dobre-knihy.cz, moc si toho vážím! :)

Knihu si můžete koupit zde! :)