Jako zabít ptáčka

Autorka: Harper Lee Počet stran: 280 Nakladatelství: Mladá Fronta Vyprávění: Ich forma z pohledu Čipery Anotace: Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche.

Kniha Jako zabít ptáčka patří mezi klenoty americké literatury. Jedná se ale opravdu o takový literární skvost, nebo jen o přeceňované vyprávění?

Nespočetněkrát citovaná americká klasika je zařazena jako povinná četba v mnoha školách ve Spojených státech, Američané na ní velmi bazírují a jsou na ni velmi pyšní.

Příběh je vyprávěn malou dívkou Janou Luisou, jinak také Čiperou. Čipera je šestileté děvčátko, které žije s o dva roky starším bratrem Jemem a otcem Atikem, který pracuje jako právník. Rodina žije v malém městečku na americkém jihu. Čipera popisuje své dětství; líná horká léta, sousedské vztahy, dětské hry. Do této poklidné atmosféry ovšem zasáhne soudní proces s černochem, který údajně znásilnil bílou dívkou. Obhajobu černocha vede právě Atikus Finch, otec obou dětí, a občané města se k tomu ne vždy staví s pochopením. A nedávají to znát jen nesouhlasnými slovy...

 

Na začátek musím velmi pochválit krásnou obálku. Anotace hlásá velmi dramatický příběh, takže jsem celou dobu čekala, že se něco stane. Čekala jsem na akci a drama. Jediné napětí ale vyvolal Bubu, soused, který dvacet let nevylezl z domu. Celou dobu sliboval něco špatného. Ale děj ale plyne a plyne... Teprve asi ve třech čtvrtinách začíná Čipera popisovat soudní proces. Ani tehdy se ale příliš akce nekoná. 

Kniha je založená spíš na popisu děje, a celkově se nedá říct, že by na mě hodně zapůsobila, přestože se týká tématu nerovnoprávnosti mezi černými a bílými na americkém jihu. Mnohem silnější mi přišla kniha Černobílý svět od Kathryn Stockettové, protože hlavní postavy byly přímými aktéry události, ne jen jejich reproduktory. Přestože na konci knihy nějaká akce a přímá účast Čipery a Jema na dramatických událostech onoho léta je, nemůžu říct, že to stačí.

Celkově na mě toto dílo příliš nezapůsobilo, a můj dojem je, že je kniha poměrněpřeceňovaná, obzvlášť pak v Americe. Hlavní dějová linka se totiž zabývá hlavně Čiperou a jejím dětstvím. Dozvěděla jsem se hodně o jejích lumpárnách a názorech na sousedy, řekla bych, že mi podala působivý a živý obraz malého jižanského městečka na přelomu třicátých a čtyřicátých let dvacátého století. Popis nerovného soudního procesu na mě ale z Čipeřiných  úst opravdu nezapůsobil. Můj celkový dojem z knihy je pohodový popis dětství stráveného v malém městečku na jihu Ameriky, který se sice dotýká rasového tématu, ale ne natolik, aby mě to dokázalo strhnout a vtáhnout do děje.

Hodnocení: 70%