Oheň - Henri Barbousse

Autor: Henri Barbousse
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 296

Anotace: Literární zpracování tématu Velké války, kterou dnes nazýváme první světová, si většina lidí spojí s knihami jako je například Dobrý voják Švejk, Na západní frontě klid nebo s Rollandovou lyrickou novelou Petr a Lucie. Tyto příběhy kromě tématu mají společnou ještě jednu věc. Byly vydány až po skončení konfliktu. Pokud bychom hledali nějakou literárně významnou práci, která přináší bezprostřední pohled na válku publikovaný ještě ve chvíli, kdy na frontě duněla děla a nikdo netušil, jak tato jatka skončí, bude asi jedinou možností fenomenální Oheň, který napsal francouzský prozaik Henri Barbusse. Autor v různých epizodách čtenáři ukazuje, že sice mohou existovat i pozitivní stránky konfliktů, ale utrpení obyčejných lidí je mnohonásobně převyšuje. 


Román jako takový nemá jednolitý děj. Děj je složen ze dvaceti čtyř kapitol, které jsou každá takovým jednotlivým příběhem. Tyto příběhy zachycují zážitky z fronty, dovolené, rozhovory, úvahy a podobně. A stejně jako souvislý děj, nemá tento román ani ústřední postavu, přestože jeho vypravěč je v ich formě. Hrdiny jsou všichni vojáci v družstvu. Proto autor někdy používá i vypravování v množném čísle první osoby, což dodává ději obrovskou autentičnost.

Autorův styl psaní se často označuje jako "malování slovy", protože některé pasáže knihy jsou opravdu velmi lyrické a emočně laděné. Díky tomu je kniha realističtější a děj se dá lépe prožít. Je to přesný opak strohého, reportážního stylu, který ve svém díle Na západní frontě klid používá Remarque, a přestože jsou oba postupy tak daleko od sebe, jak je to jen možné, oba dávají čtenáři děj skutečně prožít a oba vytváření neskutečnou reálnost příběhu.


Mimo to v knize najdete například popis obsahu vojenských kapes a toren. Jako nejdramatičtější bych rozhodně popsala kapitolu, po které nese jméno celá kniha - Oheň. Autor pracoval nejen se slovy, ale i se samotným seřazením kapitol. Po dramatických následují mírnější, které děj (a čtenáře) opět o uklidní a přiblíží hezčí stránky života vojáků. Vedle hrůz na frontě samozřejmě působí jako obrovský kontrast chvíle míru v zázemí, které vojáci vidí úplně novýma očima. A právě tenhle pohled, plný vděčnosti, je něco, na co my, kteří žijeme celý život v míru a bezpečí, tak rádi zapomínáme nebo to ani nevnímáme. Proto byly i pro mne takové momenty jedny z nejsilnějších v celé knize.

Autor tento román napsal přímo v zákopech a vojenském lazaretu. Byla to první kniha o první světové válce, která vyšla ještě za průběhu Velké války. Přestože se léčil v plicním sanatoriu, zažádal o zařazení do armády, kterému bylo vyhověno a on byl odeslán na frontu. V roce 1916 se jeho zdravotní stav začal zhoršovat, takže byl umístěn do lazaretu, kde prožil rok s těžce raněnými vojáky. Barbusse údajně nosil zápisník, kam si zapisoval různé události, postřehy a rozhovory, které potom v knize používal. Zvláštně vojenskému slangu  dával velký význam a do knihy dokonce zařadil kapitolu Sprostá slova, kde tuto otázku vysvětloval v rozhovoru s vojáky.

Kniha mne velmi zaujala už jenom proto, že Na západní frontě klid a obecně knihy z obou světových válek mě velmi fascinují a lákají. Blízké setkání se smrtí ve válce bylo pro autory obrovskou zkušeností, která byla tak silná, že tato díla většinou bývají existencionálně laděná a velmi sugestivní. Kniha Oheň není výjimkou.

Přestože byl román už během autorova života přeložen do 60 jazyků, dnes se na něj zapomíná. Vedle Remarquova Na západní frontě klid skutečně působí jako nějaký chudší, zapomenutý příbuzný, což je obrovská škoda, protože v sobě skrývá velké poselství a slova, na které čtenář jen tak nezapomene. Barbusse má opravdu neobyčejný styl psaní i vyprávění, který mi utkvěl v paměti.

Číst tuto knihu byl rozhodně zážitek. Často jsem musela přestat číst a zpracovávat to, co jsem se právě dozvěděla. Byla jsem tím nadšená, protože to se mi naposledy stalo velmi dávno. Samozřejmě jsem si také musela položit otázku, proč je ale kniha teď tak opomíjená. Došla jsem k závěru, že je to možná absencí jednoho hlavního hrdiny. V Na západní frontě klid, kterou tady tak často zmiňuji pro srovnání, si čtenáři můžou hrdinu okamžitě oblíbit a soucítit s ním. V tomhle případě to až tak snadno nejde. Každopádně je to netradiční a jiné, ale vůbec ne horší. Proto bych knihu doporučila všem, které zasáhlo Na západní frontě klid nebo je prostě zajímá válečná tématika. Můžu garantovat, že nebudete zklamaní.

Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde za skvělou cenu!

Hodnocení: 90%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému obchodu Megaknihy, moc si toho vážím :)