Zobrazují se příspěvky se štítkemDeník. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDeník. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 8. března 2015

Koupeno za únor

HOJ! 
Sakra, tohle nebylo v úmyslu, ale omylem jsem si zapnula caps lock a nedomáčkla A. No nic :D Dneska vám chci ukázat knihy, které jsem si koupila za únor. Obvykle tolik neutrácím, ale tenhle měsíc jsem se prostě nějak rozjela. 



Využila jsem akce na e-shopu Albatrosu, kdy byla na knihy myslím 20% nebo 25% sleva a ještě byly bez poštovného. I tak jsem za ně ale dala 509 Kč. Ale tak... Sérii Delirium mám opravdu moc ráda a už dlouho jsem je chtěla. První díl mi koupil táta k pololetnímu vysvědčení, takže jsem si prostě musela dokoupit tyhle dvě :3
Musím ale říct, že mě trochu zklamalo, jak bylo Rekviem opatlané. Ne vyloženě hnusně, ale bylo poznat, že knihy někde docela dlouho ležely.

sobota 23. února 2013

Zuby, tunelizace a jiné horory

Nevím, jestli vás to bude zajímat, ale prostě jsem se chtěla vypsat... :D V pondělí mě čeká horor zase a navíc tohle chci sepsat už dlouho, pro případ, že by někdo hledal, co znamená "tunelizace nevyrostlého zubu" a našel děsivý spis o operaci v celkové anestezi...


No a tohle jsou přesně moje zážitky z rovnátek.
Trhali mi čtyři mléčný zuby. Fajn. Byla jsem malá, neřešila jsem to. Ale ta injekce šíleně bolela, pamatuju si, jak jsem zvedla ruce, aby už ten hnusák musel přestat, tlačilo to a štípalo, fuj.

Potom stříhání uzdičky. Pamatuju si ten šílenej operační přehoz s dírou na mojí pusu. Byla jsem malá a v kapse jsem měla modelínu, kdo který jsem chtěla dloubnout vždycky, když mě to bude bolet, v ruce plyšovýho králíka.
Ale nějak jsem to taky přežila, potom mi týden padaly stehy do pusy.

Pak přišly vyndavací rovnátka. Největší hnus na světě. Nosila jsem je asi pět let.

Pak konečně rovnátka na horní zuby. Jenže předtím mi trhali čtyřku, nad kterou jsem měla nevyrostlý špičák. Bála jsem se šíleně, to trhání bylo moje noční můra pěkně dlouho. Dělali mi to před dvěma roky, ve čtvrtek. Vstala jsem a jeli jsme tam, zubař si přišel o hodinu a půl později, takže si asi umíte představit, jak mi bylo.
A dyž jsem konečně přišla na řadu, alespoň máma na moje příkazy požádala, aby mi tam stříknul umrtvující vodičku, aby to tak nebolelo, protože mám odjakživa hroznou hrůzu z injekcí. Doktor to udělal a potom mi ten zub opíchnul dokola. Tlačilo to a něco mi teklo do pusy, načež jsem zřetelně cítila, jak mi zub jede z dásně ven, ale nebolelo to.
"Zkousnout a půl hodiny to tam nechat," řekl doktor a strčil mi do pusy vatovej tampón. Tak jsem vesele vstala, jenže se mi zamotala hlava. Tak jsem si poležela nadoktorvě gauči ve vedlejší místnosti :D.

17

TUNELIZACE

... aneb ten zlounskej špičák nikde ani po půl roce.

Takže mě doktorka objednala na tunelizaci. Z toho jsem měla ještě víc naděláno, protože se jednalo o broušení kosti a dělání tunelu až nahoru do dásně k zasranýmu špičáku.
To ráno pršelo, přála jsem si nikdy nevyjít z domu. Bylo to úterý a já si v životě víc nepřála být ve škole.
Otec se pro mě zastavil doma asi okolo devátý a já brečela, že nechci. Ale šla jsem :D.
Tak jsme dojeli až k poliklinice a vyšli nahoru (nebo výtahem? už nevím :D). Posadili jsme se do čekárny a otec se smál příjmení sestry. Mně to v tu chvíli vtipný nepřišlo ani trochu, seděla jsem tam, uzlíček nervů.
V tom se otevřely dveře.
Doktor už na mě čekal.

pátek 4. ledna 2013

Rok 2012 v obrazech


Rozhodla jsem se udělat shrnutí celého roku v obrazech. Doufám, že se nezděsíte, protože se většinou jedná hlavně o moje fotky :D.
Každopádně to byl dobrý rok :D.

L E D E N


Odbarvila jsem svůj sešit s koněm. Technickej benzín dokáže zázraky.


A čekání na prince na bílém koni pokračuje, ale přesouvá se do mrazáku. Tam bych radši oheň nezapalovala, protože té zmrzliny by byla škoda.

pátek 11. května 2012

Jak mi knihovnice vynadala...

... že prý moc čtu.
Na prázdniny jsem si rezervovala asi 45 knížek. Já vím, blázen =D. Většinou to jsou novější tituly, které jsem si chtěla přečíst třeba od února, března a na prázdniny je chci právě proto, abych měla co číst a pořádně si je užila (knížky i prázdniny :D).
No a v našem městě jsou tři pobočky dětské knihovny a tři pobočky dospělé. V ústřední půjčovně pro děti a mládež je samozřejmě nejvíc knížek, což znamená, že tam mám nejvíc rezervací.
Je tam zrovna taková nepříjemná knihovnice, tlustá, krátkovlasá a prostě nepříjemná. Už minule (asi před týdnem) mi řekla, ať si nedělám tolik rezervací, že jim tam potom nic nezbyde. No, jenže já už jsem si je udělala před časem, tak mi teď knihy pravidelně chodí.
Dneska mi zrovna přišla další kniha, tak jsem se odhodlala do knihovny jít, protože jsem věděla, že ta knihovnice zase bude mít kecy. A nespletla jsem se. Samozřejmě jsem si vyslechla, že mám další rezervaci, i když mi říkala, ať si jich tolik nedělám, ale to, co mi sdělila na závěr mě odrovnalo.
"Jak toho můžeš tolik číst? Že z toho nezblbneš," řekla mi.
Já jsem si přitom vždycky naivně myslela, že knihovnice hodně čtou a mají rádi lidi, co jsem na tom stejně. Nebo že mládež skoro vůbec nečte. Tak omyl, no =D. Asi jsem nějaká hříčka přírody.
Plus ještě přede mnou do knihovny přišla kamarádka, která chodí o rok níž a ještě jedna učitelka z naší školy. S oběma ona baba vesele bavila a popřála jim hezký víkend. A když jsem odcházela já, ještě mě probodávala pohledem. Určitě mi přála, abych se s tou rezervovanou knížkou zadusila :D.
Zvláštní ale je, že když jsem si tam půjčila ještě tři další knížky, na ně mi nic neřekla. Nevím, co jí tak vadí na rezervacích, nebo na lidech, co čtou. Některým lidem se holt nezavděčíš...